775 755 143 Mapa
Náprstkova 10, Praha 1
po-pá10:00-01:00
so12:00-01:00
ne / svátky12:00-23:00

Tamara Wortnerová – Doteky jednoho života

16. září 2019

Fyzioterapeutka a výtvarnice Tamara Wortnerová (*1984 v Českých Budějovicích) představuje svá díla, která vznikala během posledních dvou let a která mohou být vnímána jako otisk jejích prožitků a momentů z tohoto období, např. včetně narození druhého syna Samuela. V pracích na ručním papíře kombinuje kresbu tužkou a malbu akrylovými barvami, kterou doplňuje zlatými plátky, jež jsou pojítkem většiny jejích děl. Práce se zlatem nejsou pro výtvarnici novinkou, velmi často je používala i na předchozích plátnech. Zlato chápe jako otisk ryzího žití a dokáže ho využívat velmi uvolněně. Výstavu je možné zhlédnout od 15. září do 10. listopadu 2019, vernisáž proběhne 17. září od 18.30.

Již proběhlo...

Petr Našic Šťastně-Nasranej

7. července 2019

Petr Našic, (1974) vystudoval produkci na DAMU v Praze, předtím se živil jako kulisák ve Vinohradském divadle. Posléze jako čerstvý absolvent DAMU, spolu s kolegou a režisérem Petrem Kracikem započali slavnou “devadesátkovou“ éru Divadla pod Palmovkou v Praze. Petr setrval v pozici managera Palmovky více jak 12 let. Shodou okolností mu bylo umožněno fotografovat natáčení Formanova filmu Amadeus. V té době studoval ještě fotografování u Jaroslava Krejčího, Jána Šmoka a arch.prof, Josefa Svobody. O jeho budoucím směřování bylo rozhodnuto. Divadelní fotografie se mu stala hlavní náplní jeho tvorby. Neexistuje snad žádná významná divadelní scéna, kterou by Našic nefotografoval. To samozřejmě vedlo k navázání kontaktů s mnoha herci. Mezi ta velká přátelství patřilo to s Vlastimilem Brodským, které shrnul do vzpomínkové knihy s prostým názvem Bróďa. Druhý film jehož natáčení fotografoval byla Hřebejkova Kráska v nesnázích, když se Emir Kusturica dostal k těmto fotografiím, prohlásil: „ Ať ten Čech přijede ke mně“. Stal se tak téměř dvorním fotografem Kusturicových filmů. Posledním jeho projektem byla výstava back-stage fotek z natáčení filmu v hlavní roli s Monikou Bellucci „On the milky way. Vedle toho fotografoval nepřeberné množství koncertů našich a zahraničních interpretů vážné i populární hudby. Na své cestě se setkával s mnohými umělci, ale i neumělci. Umět pro něho znamená výjimečně ovládat řemeslo. A protože dobrých řemeslníků ubývá, rozhodl se je fotit: vitrážisty, skláře, kominíky, řezníky, zelináře, zvonaře, zámečníky, pekaře, dlaždiče. A dostáváme se k další jeho lásce - cestování. Když má důvod vyjet s foťákem, tak jede a přiveze výstavu. . Zajímavé jsou i jeho fotografické projekty asijské, kde se častokrát objevil mezi slony anebo ve slumech či s humanitární pomocí po tsunami 2002. O milovaném New Yorku, kde na Brooklyn Academy of Music studoval, sám říká:“ „To obrovské město je mi sympatické svou živelností, nespočtem kontrastů a tisíci možností, jak zobrazit městskou krajinu kolem. Ale teprve při pohledu z vrtulníku jsem si uvědomoval, jak těsně sousedí nejbohatší ulice s postranními uličkami, v nichž se cítíš jak na návsi s vodojemem. V New Yorku denně zažíváš i bezprostřední střety různých kultur. Není snad bez zajímavosti, že svým Nikonem sleduje již skoro 30let práci akademického malíře Jana Tichého, podobně jako víc jak 22 let sledoval Vlastimila Brodského. Je ho současné projekty jsou spjaty s atelierem módní návrhářky Ivany Follové, Kamilou Moučkovou, Renatou Drőssler, sestrou Angelikou Pintířovou či Jaroslavem Svěceným. Už od svých fotografických začátků sleduje i místo svého žití – Prahu 1. Každý umělec je nositelem silného ega, ale ne každý se dokáže poklonit před uměním druhého. Většinou těmto chybí pokora. Petr, svou až urputnou opravdovostí v tvorbě i ve vlastním životě, dává najevo svůj velký neklid a nasranost, místy až trucovitě a bezomluvně ze všeho povrchního kolem nás, ze všech mezilidských i politických nespravedlností, lží, podvodů, nenažranosti, podvraťáctví, estébáctví a zlodějnou na všech úrovních a hloupého naivního svazáctví dnešní doby. Tato výstava v Galerii Kampus, je vlastně kompilace ze dvou projektů zadaných mně v rámci tzv. domácího úkolu Galerií La Femme. Zpracovat témata 100 let republiky a Hudba. Všechny obrazy jsou fotografie. fotografické koláže vzniklé pouze z mých fotografií buď archivních anebo přímo pro jednotlivý obraz nějak fotograficky pořízené. Výstavu můžete zhlédnout od 7. července do 15. září 2019

Norbi Kovács - Cestou

12. května 2019

Na náměstí Plaza Mayor v Madridu v roce 2008 zmáčkl spoušť malého kompaktu Sony, aby vyfotil v kavárně pod stolem skotačící vrabčáky. V tom okamžiku ani ve snu netušil, že tímhle zmáčknutím spouště zároveň startuje svoji druhou největší vášeň vedle hudby. Focení. „Ta první fotka se mi zdála poněkud placatá a tehdy jsem vlastně ani pořádně nevěděl proč.“A začal se shánět po literatuře a pořídil si svoji první zrcadlovku Canon 400D. Od té doby se mu koníček stal koněm. Díky intenzivnímu hraní a cestování nemá nouzi o náměty. „Na koncertech se mi podařilo zachytit senzační momentky špičkových muzikantů. Tommy Emmanuel, Steve White, Laurence Juber a mnoho dalších se mi tak stali nejen kolegy při hraní, ale dali mi i skvělou příležitost k portrétování.“ Jedna z prvních výstav Portrétů se konala zde, v Café Kampus, společně se známou fotografkou Ájou Dvořáčkovou. Ta současná v Café Kampus volně navazuje na výstavu ve Viničním altánu v roce 2016 a DSC Gallery v roce 2018, kde vystavoval fotky z cest.

Jiří Podrazil: Zblízka II

10. března 2019

Fotografie Jiřího Podrazila (*1962) mají pestrý tematický záběr od reportáže, přírody až k leteckým záběrům, ale stěžejní roli v jeho díle sehrává architektura. Provází jej už čtvrtstoletí na profesionální cestě fotografa a okouzlila ho zejména ta, která je věcně definovatelná a vnitřně logická. Dlouholetá spolupráce s četnými autory a nakladateli na publikacích o historické architektuře dovedla Jiřího Podrazila k jednoduché, čisté fotografii vycházející z minimalismu, kterou ještě podtrhuje použitím pouze černobílého spektra. A právě taková je výstava na téma výtvarného architektonického detailu, již druhá v autorově portfoliu. Hledejme tedy společně s ním záběry, kde se prvoplánově nenabízejí. Tuto příležitost máme od 10. 3. do 12. 5. 2019.

Market Lamoš Žitňanská - Dimenze ženy

13. ledna 2019

Malířka Market Lamoš Žitňanská (1980) rodačka z Kroměříže je absolventkou VŠVU obor volné umění – malba v Bratislavě. Její dlouhodobá tvorba se profiluje různými směry. Výtvarný projev je široký, ale popsatelný. Tematicky se zabývá několika základními vzorci, ale jsou vždy citelné a vnímané s její osobou a prostorem v kterém žije. Na výstavě v Galerii Café Kampus se vrací k staršímu tématu, který ji znovu nadchnul. A to je vlastní tělo, tělesnost jako taková a ženskost z různých pohledů. Pro malířku malující převážně akrylem na plátno, tak toto téma dostalo svůj nový prostor a nádech pro větší spontaneitu a výtvarnou nahodilost. Tedy kresby a malby na této výstavě jsou jistou oponencí k její většinou čisté malířsko – grafické stylizaci na plátnech. Těžiště obrazů a děje v nich pramení z vlastní topografie životního časoprostoru a vztahů. Autoportrét i otisk autora. Niternost, obscese a význam v symbolice v okamžiku zastavení. Nebojí se použít své tělo jako nástroj pro vnímání reality divákem a rozvíjet tak prostor pro novou krásu a nemlčení. Citelnost útoků přes linii a lehkost barevného podkladu, řešení vrstevnatosti ploch. Vše je dále rozvinuto do lehké abstrakce s minimálním barevným zásahem, který však pro ni většinou hraje zásadní roli na plátně. Zde však svou barevnost limituje a získává tak nový prostor. Popisností ukazuje detail, který v momentu zastavení času, na platformě tématu i formátu, mění svou krásnou a čistou nejasnost v plynutí. Její tvorba je tematicky ukotvená v realitě, rozvíjí výtvarnou poetiku. Děje v obrazech vychází z faktického konkrétního podnětu. Směřuje k čistotě výrazu i formy, k minimalistickému tvarosloví a znakovému projevu s přesahem do grafického. Vystavuje samostatně i společně v Čechách a na Slovensku. Je zastoupena v soukromých sbírkách. Žije a tvoří v Praze. Výstavu je možné navštívit od 13. ledna do 10. března 2019.

JAN MLČOCH - ITERMEZZO PER LA DANZA

11. listopadu 2018

JAN MLČOCH (*1979) je rodák z Podkrkonoší tvořící zpočátku v Pardubicích a nyní v Praze. Zhruba dvacet let se intenzivně věnuje figurální fotografii a především aktu. Tento obor mu zcela učaroval. Tato výstava obsahuje fotografie vzniklé v rámci projektu Danza. Projekt představuje klasický balet, ve kterém se odráží krása, elegance pohybu i emoce gestiky. Balet je velmi dynamické pohybové umění, Jan však svou technikou snímání, jež se nazývá luminografie nebo také malování světlem, zachycuje okamžiky tance ve statických pózách. Ty jsou náročné tím, že je nutno po dobu expozice, která trvá až jednu minutu, setrvat bez pohnutí nebo s minimálním pohybem. Dlouhá expozice, pohyb světelného zdroje malujícího scénu a drobný pohyb modelu vytváří zajímavé efekty, jimiž jsou Janovy fotografie unikátní. Stejným způsobem Jan v minulosti zpracoval i téma akrobacie. Jeho fotografie po několika domácích i zahraničních výstavách vyšly na konci minulého roku v knize „Levitation“. Výstavu je možné shlédnout od 11. listopadu 2018 do 12. ledna 2019.

Jan Mihaliček – Svým pražanům (ne)rozumím...

11. září 2018

Výstava fotografií Jana Mihalička(ročník 65) je přehledem tvorby především z poslední doby a reflektuje jeho znovu nabytý zájem o fotografický dokument ovlivněný klasickou humanistickou fotografií druhé poloviny 20. století. Autor je bytostným „Pražákem“ - v Praze se narodil, vyrostl, studoval, pracoval a stále tu žije a tvoří. S Prahou se fotograficky začal potkával už v dobách před jeho působením v redakcích Lidových Novin i časopisu Týden, tedy ještě na konci éry komunismu a zaujetí obyčejnými lidmi pohybujícími se po městě přetrvává až dodnes. Dnes již jako volně tvořící autor nalezl blízké partnerství v nově vzniklém fotografickém spolku 400ASA, se kterým ho pojí nejen přátelství s dalšími členy, ale především pak velmi podobný způsob vnímání světa a vztah k dokumentární fotografii, jako specifickému fenoménu s velkou tradicí v naší zemi. Pojďte se podívat na obrazy z běžného života, výjevy, které lze potkat každý den, jen je k tomu potřeba chodit a dívat se a mít fotoaparát v pohotovosti. Parafráze slavného Mozartova výroku vykresluje autorův vztah/nevztah k objektům na fotografiích. Sami můžete posoudit jak to je doopravdy...

František Tomík Jedemééé!!!

9. července 2018

V roce 1966 se přestěhoval z Litoměřic do Kladna, kde měl i svou první samostanou výstavu (1977). Průmyslové Kladno a lidé zde žijící jej silně ovlivnili. Jeden z jeho prvních malířských cyklů Velkoměsto se zabýval právě zánikem starých kladenských uliček, které byly někdy dost nemilosrdně nahrazovány moderním sídlištěm. Také osobní přátelství s kladenskými malířkami, sestrami Válovými, mělo na Františka Tomíka zásadní vliv, a to nejen pro jejich odpovědný přístup k vlastní tvorbě. V 80. letech vedl jako kurátor malou Galerii 9, sídlící uprostřed kladenského sídliště, kde postupně vystavoval aktuální díla výtvarné skupiny Trasa a další autory, kteří v té době měli malou nebo žádnou možnost veřejné prezentace. Spoluzakládal výstavu pod širým nebem Kladenské dvorky (1982), která se dodnes pořádá v malebném Podprůhonu. Jeho současnou organizační aktivitou jsou dvě výtvarné bienále – Kladenský salon (od roku 2004) a Zbraslavský salon (od roku 2007). Další podstatný vliv, který je možné v tvorbě Františka Tomíka vysledovat, je jeho vztah k hudbě. Jako řadový člen Jazzové sekce SH aktivně pomáhal při legendárních Pražských jazzových dnech, později také sám organizoval koncerty jazzové a rockové hudby v Kladně. Dostalo se mu možnosti vytvořit kompletní grafickou úpravu knihy Jiřího Černého Hvězdy tehdejších hitparád a dvou publikací pro dr. Lubomíra Dorůžku. Pro vydavatelství Supraphon a Panton navrhoval přebaly SP, EP, LP, kazety a CD (například první EP a dvě LP Pavla Dobeše nebo edici Rock debut). Výstavu můžete navštívit od 8. července do 9. září 2018.

Jan Tichý / kresby & Jiří Wackermann / fotografie

20. května 2018

Společná výstava výtvarníka Jana Tichého a fotografa Jiřího Wackermanna v Café Kampus vznikla z náhodného, leč určujícího setkání. Před několika lety se tvůrci setkali na kolektivní výstavě v chebské galerii G4: z náhodného sousedství vzešel rozhovor, z „pohledu přes plot“ vědomí jisté spřízněnosti vystavených prací, a odtud nakonec i myšlenka společné výstavy. Zde prezentované práce nebyly vytvořeny k danému záměru, nýbrž jsou vybrány z volné tvorby obou umělců a setkávají se ve společném prostoru – ať už k výmluvnému dialogu nebo mlčenlivě souhlasnému spolubytí. Je to na nich – a ovšem také, ba především, na divákovi.

Veronika Soukenková - Nedovolená uvolnění

12. března 2018

Všechny kresby, které jsou na této výstavě představeny, vznikly přímo na míru tomuto prostoru. Téma „akty„ nejprve vznikaly uhlem na formátu A4. Po dohodě na výstavě v Café Campus, se stala kresba v tak velkém formátu velkou výzvou. Proč právě název Nedovolená uvolnění? V každé kresbě se otiskly jiné emoce, nálady a myšlenky, které byly neodbytné, nebo jak tak brouzdaly kolem a vymýšlely si příběhy, lidi … S kresbami jsou svým způsobem spojené útržky veršů, které pak autorka skládá v básně. Výstavu můžete navštívit od 11. března do 13. května 2018. Vernisáž 13.